Cast 2.
Vecer se ptam sestricek, v kolik je rano vizita. Rikaji, ze zadna neni. “Takze spime do 8h?” ptam se rozsafne.
Uz dlouho jsem nikoho nevidel se takhle uprimne od srdce zasmat 🤷♂️
Usinam az pred 5h. V 5:30 prichazi mereni teploty a odbery. “Kanyla vam netece, tak vam napichneme druhou ruku, pane Blaha.”
“Yaay…”
Doma jez co mas, v cizine co Ti daji, v nemocnici cokoliv je k jidlu. Snidani jsem zhltl celou.
Po poledni mi prijde pan doktor vyluxovat krk za uchem vibratorem navlhcenym lubr gelem. Rikaj tomu SONO.
Zuzeni je za kosti a SONO luxuje jen mekky tkane. Kazdopadne pod uchem smerem nahoru to tece rychlejc, nez jak to nahore nad uchem vytejka. “Ucpavka tam bude” 🤔 jak by rekl pan instalater z Hladkova.
Vecer prichazi doktor s notyskem jak detektiv Colombo, vlasu ma jak ja, brejle jak Klaus v r. 1991 a sympaticky z nej tahnou cigara.
“Jak jste stravil Silvestra?” 👀 povida. Necekal jsem otazku na chlebicky, bohemku a Star Dance Special, koukam trochu nechapave.
“Lidem ve vasem veku se to typicky prihodi po urazu - padem z kola, padem na lyzich, po autonehode. Nebo se naslehnou koksem a mlatej hlavou do rytmu techna, tam k tomu poskozeni taky muze dojit.” Styl pana doktora se mi zacina docela zamlouvat 😁
“Techno neposloucham 🤷♂️”, odpovidam nicmene s protrelosti nekoho, kdo ma nakoukane vsechny vyslechy z Majora Zemana 💪
“Vzhledem k tomu, ze tyhle nebo podobne udalosti negujete, muze to byt i tim, kdyz - typicky v alkoholovem opojeni - usnete zalomenej v neprirozeny pozici - na gauci, v autobusu/vlaku hodinu cestou domu, hlava zlomena nejcasteji do strany.”
Promitnu si v hlave svych asi miliontristasedmdesattisic navratu domu, kdy jsem mel krk nalamanej do tvaru blesku jak zirafa Melman z Madagaskaru. V busech, vlacich, autech, letadlech, metrech, tramvajich…
“Jak dlouho pred tou bolesti hlavy by to melo bejt cca?”
“Kdykoliv mezi tou atakou a 3 dny pred ni.”
Pfffeeeeeww… oddechnu si.
“Tak to prosim take neguji.” 😁🤷♂️
Typek co vypada jak vnuk Strossmayera z legendarniho serialu pro geronty z minuleho tisicileti Nemocnice na kraji mesta, vyndava z notysku tuzku a na papir zacina kreslit rez aortou, disekci (natrzeni cevni steny) a riziko vzniku krevni srazeniny a nasledne trombozy.
Poutava story, podobne zakaznikum vypravim o dronech a laserovym skenovani 😁🤷♂️
To si dam doma na lednicku.
“Bezne se to stava po urazu, jak uz jsem rikal. Nebo to muze byt vrozena vada, ktera se nemusela nikdy projevit, pripadne geneticka nemoc. Brzy vas propustime, dostanete leky na redeni krve a v pristich tydnech vas ceka kolecko vysetreni a dalsich testu. Jedna vec je, se z toho ted uzdravit, druha je prijit na pricinu vzniku a zabranit opakovani.
To co se Vam stalo, je nejcastejsi pricina mozkove mrtvice u jinak zdravych lidi do 50 let.”
Kdyz skonci, rutinnim pohybem vraci tuzku do zapisniku a odmlci se.
Ukazuju prstem na namalovanej obrazek. “Ja byl s timhle v mezidobi 2 x behat a 2 x na kruhovym treninku, tepovka 160 plus…” koukam na mladyho Strossmayera tazave.
Znovu odmlka.
“Jestli vas tam nahore ma nekdo rad” povida s pohledem, ktery uz videl leccos a vcelku zvazni “tak se fakt hodne snazi”.
“Vidame tu vyrazne lehci pripady a dopada to casto velkym pruserem”, postrci si kloubem na ukazovacku unavenym gestem bryle ke koreni nosu.
U vedlejsi postele zabubla tekutina u kysliku pana kolem sedesatky. Sonda do zaludku, polohujou a mazou ho proti prolezeninam, je ochrnutej na polovinu tela, druhou ma prikurtovanou k posteli a vetsinu casu bud spi nebo nevnima, jen nesrozumitelne mumla.
“Prisel jste po svejch, jste pod dozorem a zalecenej. Ve vasem stavu to lip dopadnout nemohlo.” pokrci rameny.
Podavame si ruku, rychly usmev z obou stran.
Obrazek prikladam na FB.
Diky, mami ❤️
